Lushnjë (Bashkia Lushnje)
Lushnjë (albánsky také Lushnja) je město nacházející se ve střední Albánii. Má okolo 41 000 obyvatel (odhad z roku 2005) a je hlavním městem stejnojmenného okresu. Městem prochází železniční trať. Nedaleko od ní se nachází region Savra, východně od města se rozkládá vrchol Myzeqe.
Podnebí je středomořské vzhledem k blízkosti pobřeží. Zimy bývají mírné a stejně jako ve zbytku Balkánského poloostrova deštivé, léta jsou velmi teplá a suchá.
Obyvatelstvo je albánské národnosti a mluví toskickým dialektem.
Město Lushnjë bylo založeno v pozdním středověku, archeologická naleziště nicméně dokládají přítomnost osídlení z doby několik set let před naším letopočtem. Byly odhaleny četné hliněné nádoby a základy baziliky, která vznikla nejspíše v období antiky. Stejně jako řada obdobných sídel v regionu vzniklo město na rozhraní hor a úrodné rovné krajiny. Nejspíše se nejstarší jádro obce nacházelo přímo na svahu.
V roce 1385 došlo v blízkosti dnešního města k rozhodné bitvě mezi jednotlivými albánskými regionálními vládci.
Turecké záznamy (deftery) z 16. století zde evidovaly 15 domů a přibližně stovku obyvatel Nacházelo se zde tekke, zastavovali se zde cestující, kteří směřovali na území dnešní jižní Albánie. V roce 1744 zde bylo napočítáno zhruba pět set obyvatel. Z malé obce se v malé město začalo transformovat v druhé polovině 19. století. Roku 1860 zde byla otevřena první škola, a to s řeckým vyučovacím jazykem.
Proslavilo se v roce 1920 konáním Albánského národního kongresu. Bylo zde rozhodnuto o umístění hlavního města Albánie do Tirany. Schválena byla rovněž i prozatímní ústava (Statuti i Lushnjës). Dům, kde se toto setkání uskutečnilo, je v současné době dochován jako muzeum. V téže době zde žilo nábožensky smíšené obyvatelstvo, které bylo z poloviny muslimské a z poloviny ortodoxní. V druhé polovině 20. let došlo k modernizaci středu města; postaveny byly nové úřední a správní budovy v duchu tehdejší italské architektury. V této době zde žilo méně než 20 tisíc obyvatel.
V roce 1935 došlo zde a ve Fieru k povstání, které rozšířila nepravdivá zpráva o převratu v Tiraně. Došlo ke střetu s armádou v blízkosti Lushnji. Vojsko nemělo se vzbouřenci větších problémů a dokázalo je snadno rozprášit.
Albánští partyzáni město osvobodili dne 18. října 1944.
V komunistických dobách bylo nedaleko Lushnjë zřízeno několik trestaneckých táborů a internačních areálů pro politické vězně. Byly zde také vybudovány průmyslové podniky na zpracování papíru a plastů, které po roce 1991 a transformaci albánského hospodářství zkrachovaly.
Podnebí je středomořské vzhledem k blízkosti pobřeží. Zimy bývají mírné a stejně jako ve zbytku Balkánského poloostrova deštivé, léta jsou velmi teplá a suchá.
Obyvatelstvo je albánské národnosti a mluví toskickým dialektem.
Město Lushnjë bylo založeno v pozdním středověku, archeologická naleziště nicméně dokládají přítomnost osídlení z doby několik set let před naším letopočtem. Byly odhaleny četné hliněné nádoby a základy baziliky, která vznikla nejspíše v období antiky. Stejně jako řada obdobných sídel v regionu vzniklo město na rozhraní hor a úrodné rovné krajiny. Nejspíše se nejstarší jádro obce nacházelo přímo na svahu.
V roce 1385 došlo v blízkosti dnešního města k rozhodné bitvě mezi jednotlivými albánskými regionálními vládci.
Turecké záznamy (deftery) z 16. století zde evidovaly 15 domů a přibližně stovku obyvatel Nacházelo se zde tekke, zastavovali se zde cestující, kteří směřovali na území dnešní jižní Albánie. V roce 1744 zde bylo napočítáno zhruba pět set obyvatel. Z malé obce se v malé město začalo transformovat v druhé polovině 19. století. Roku 1860 zde byla otevřena první škola, a to s řeckým vyučovacím jazykem.
Proslavilo se v roce 1920 konáním Albánského národního kongresu. Bylo zde rozhodnuto o umístění hlavního města Albánie do Tirany. Schválena byla rovněž i prozatímní ústava (Statuti i Lushnjës). Dům, kde se toto setkání uskutečnilo, je v současné době dochován jako muzeum. V téže době zde žilo nábožensky smíšené obyvatelstvo, které bylo z poloviny muslimské a z poloviny ortodoxní. V druhé polovině 20. let došlo k modernizaci středu města; postaveny byly nové úřední a správní budovy v duchu tehdejší italské architektury. V této době zde žilo méně než 20 tisíc obyvatel.
V roce 1935 došlo zde a ve Fieru k povstání, které rozšířila nepravdivá zpráva o převratu v Tiraně. Došlo ke střetu s armádou v blízkosti Lushnji. Vojsko nemělo se vzbouřenci větších problémů a dokázalo je snadno rozprášit.
Albánští partyzáni město osvobodili dne 18. října 1944.
V komunistických dobách bylo nedaleko Lushnjë zřízeno několik trestaneckých táborů a internačních areálů pro politické vězně. Byly zde také vybudovány průmyslové podniky na zpracování papíru a plastů, které po roce 1991 a transformaci albánského hospodářství zkrachovaly.
Mapa - Lushnjë (Bashkia Lushnje)
Mapa
Státní území - Albánie
Albánská vlajka |
Albánie je členem Organizace spojených národů (OSN), Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rady Evropy, Světové obchodní organizace (WTO), Středoevropské zóny volného obchodu (CEFTA), Organizace islámské spolupráce (OIC) a jedním ze zakládajících členů Unie pro Středomoří. Od ledna 2003 byla potenciálním kandidátem na vstup do Evropské unie a 28. dubna 2009 o členství v Evropské unii formálně požádala. Od roku 2014 je oficiálním žadatelem o členství, přístupové rozhovory začaly v březnu 2020.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
ALL | Albánský lek (Albanian lek) | L | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
SQ | Albánština (Albanian language) |
EL | Řečtina (Greek language) |